Rozkaz zněl jasně: Drážďany a zpět za každou cenu

Původní plán byl 330 km (ano, šlo by to i kratší cestou, ale z Ústí nad Labem se nám přes ty kopce fakt nechtělo). Termín akce jsme ohlásili a kromě dlouhé trasy jsme přidali i "dětskou" (poloviční) trasu. Na tu se přihlásilo asi 8 lidí a na dlouhou 6. V HARFASPORTu jsme pak vymysleli, že můžeme jízdu pojmout jako charitativní a za každý ujetý km každý zaplatí 2 Kč a HARFASPORT tuto sumu jěště zdvojnásobí.

Start byl naplánovaný na 6:30 a skutečně se nám podařilo lehce po půl sedmé vyjet. Měli jsme velké štěstí na počasí, protože předpověď byla na říjen luxusní. Sice ráno byla zima a teplota v níže položených místech byla 4 stupně, ale odpoledne slibovala předpověď skoro letní počasí.

Vyrazili jsme v 11 lidech a celou dobu s námi byl také Ondra s dodávkou, ve které jsme měli oblečení, jídlo, namíchaný ionťák od Penca a veškerý support.

Plán byl jednoduchý. Celkem 330 km při průměru 28km/h nám mělo zajistit, že přijedeme zpět rozumně a v Drážďanech budeme kolem 13 hodiny.

Podél Labe do Drážďan

Od počátku, kdy jsme se od Harfy vydrápali na okraj Prahy a rychlost byla nízká, jsme začali postupně rychlostní průměr zvyšovat až na 32km/h. Tempo bylo svižné a Honza se snažil tahat špici po rovině a z kopce rychle a do kopce spíše zvolnit, aby peloton všichni v pohodě uviseli.

Někde kolem 40km jsme špatně odbočili a i přes neustálé naléhání Garmina, ať se vrátíme jsme neposlouchali a pokračovali dál v jízdě. Terezín je pěkné město, i okolní vesníčky, nesmí se vám ale stát, že si díky tomu najedete cca 30 km navíc. Honza pronesl klasickou hlášku "je to sice dál, ale zato horší cesta..." a pak ještě něco ve stylu, že nás aspoň vyvezl do vesnice roku. Všichni to sice vzali bez problému a sportovně, ale jak se pak ukázalo časově nám to rozhodilo náš plán.

Po první pauze někde kolem Lovosic jsme opět najeli na krásnou silnici podél Labe a v rychlosti kolem 40 km/h se pomalu posouvali severním směrem. Někde kolem Děčína Honzu začala zlobit přehazovačka na vypůjčeném kole. Napínací kladka na elektrickém Shimanu Dura Ace byla volná a nefunkční. Naštěstí s námi byl Tomáš od nás z HARFASPORTu, který vše rozebral, napnul pružinku a celé opět zprovoznil, takže jsme mohli pokračovat v cestě všichni i s leaderem Honzou. Tato zastávka nás, ale bohužel stála kolem půl hodiny.

Na území Německa jsem registovali velkou změnu na silnici. Ano, asfalt byl hladší, ale hlavně tam měli méně kanálů a ty také nebyly půlmetrové, ale jen malé a nemuseli jsme mezi nimi dělat slalom. Jak jsme se blížili k Drážďanům, do zad nám foukal velmi silný vítr, což bylo v tu chvíli super, ale při představě cesty nazpět nám do smíchu moc nebylo.

Nakonec jsme na otočku do Drážďan dorazili až kolem 15. hodiny (o 2 hodiny později, než byl plán) a na tachometru bylo 190 km.

Část naší výpravy zde ukončilo svojí cestu a část se k nám přidala, takže početní stav se moc nezměnil.

Rychlá pizza a po tmě zpět

Ani jsme neměli čas si zajít někam na jídlo a zadali jsme Ondrovi za úkol koupit pizzu a někam nám jí přivézt. Oproti cestě tam, kdy jsme před Pirnou jeli přes kopec, jsme nyní volili jednodušší a delší cestu kolem Labe po cyklostezce. Byla to sice rovina, ale se silným protivětrem a s miliónem lidí na stezce, kterým jsme se museli vyhýbat.

Ondra vyrazil dodávkou napřed hledat pizzerii a koupit občerstvení pro všechny. Kousek před Bad Schandaou nás odchytil a my si s velkou chutí dali svačinu v trávě a doplnili láhve ionťákem od Penca.

Už se začínalo pomalu ochlazovat, takže jsme na letní oblečení postupně začali přidávat další vrstvy. Bylo kolem 18. hodiny a my byli stále na území Německa. No to bude ještě dlouhé, problesklo nám hlavama, ale nikdo nic nevzdával.

Do Děčína jsme jeli po cyklostezce, ale o slovo se už přihlásili čelovky a blikačky. Pár členů naší skupiny se tam odpojilo s tím, že už jim to stačí a že budou pokračovat vlakem. My jsme udělali vláček a za doprovodu Ondry jsme přes Ústí jeli směrem k Lovosicím. Vítr nabral na síle a na špici to nebylo příjemné. Když to terén dovoloval, tak před nás najel Ondra s transitem a my se za něj poskládali a chvíli se schovali před větrem.

Měli jsme trochu obavy z jízdy po tmě, ale byla krásná jasná noc a překvapivě se jelo celkem dobře i díky tomu, že opadl provoz a na silnicích byl větší klid. Jen ty panoramata už nebyla co za světla a síly pomalu ubývaly.

První defekt příšel až cca 20 km před Prahou a nikomu už se nechtělo nic lepit ani měnit, takže se rychle vzalo celé kolo z jiné silničky z transitu, rychle se vše přehodilo a jelo se dál.

Do Prahy na Harfu jsme dorazili kolem půlnoci a byli jsme rádi, že to máme za sebou a bez větších komplikací.

Ač byl původní plán 330 km, dali jsme 372km a všichni jsme si udělali nové osobáky v ujeté vzdálenosti. Jsme moc rádi, že se akce povedla a z jízdy do Drážďan se určitě stane tradice. Jen asi zhruba o měsíc posuneme termín na nějaký dřívější, abychom měli déle světlo nemusíme jezdit v noci s čelovkama. Mimoto můžete v příštím roce počítat opět s pravidelnými vyjížďkami :-).

Teď ještě spočítáme, kolik peněz se vybralo na nové kolo do dětského domova a uděláme dětem předčasné Vánoce.