zadejte kód jaro10 v košíku na e-shopu nebo na prodejně a získáte další slevu 10 % na již zlevněné zboží i vše nové! Akce platí do 1. 4. 2024.

Turista mezi závodníky na špici, aneb zážitky Davida Berana z 1 000 MILES ADNETURE

CyklistikaZávody

Tisíc mil to nakonec nebylo, proč? David Beran, šéfkuchař ČNB ujel v mílích celkem 950 kilometrů za pouhých 6 dní, kdy se držel v čele závodu a každý den se posouval v celkovém pořadí výš. Pátý den ale přišly potíže, kvůli kterým musel šestý den odstoupit.

Turista mezi závodníky na špici, aneb zážitky Davida Berana z 1 000 MILES ADNETURE

Plán bylo jet denně kolem 130 kilometrů, ten ale David nedodržel a jel víc, denní skóre se pohybovalo okolo 150 kilometrů. „Samozřejmě jsem zklamaný, že jsem závod musel vzdát, měl jsem to rozjetý fakt dobře. Nohy mě sice bolely, ale nebylo to nic hrozného. Hlava byla taky dobrá. Nemusel jsem dělat nic jiného než se soustředit na jízdu, jídlo a spánek. Každý večer jsem si dal sprchu a dobře se vyspal. Fyzicky jsem se cítil naprosto skvěle. Díky tomu jsem dojel téměř do tří čtvrtin závodu v 6ti dnech“, vypráví David.

Na trase společně s Janem Kopkou, zakladatelem závodu a dalšími profíky

David plánoval jet se svým kamarádem, nakonec se ale rozdělili již první den. Hned druhý den se ale zformovala jiná, pětičlenná skupina včetně jedné ženy, Kláry. A tato pětičlenná parta, byť nejeli všichni stále spolu, se stále potkávali. Na rozdíl od Davida, byli ale všichni zkušení závodníci. „Já jel jako turista se závodníky. Asi jako jediný“, usmívá se a dodává, že to bylo hodně znát na výbavě, které vezl oproti ostatním na špici hodně a v nevyhovující bagáži. Bylo ale super, že jsem jel 2,5 dne s Janem Kopkou, který mi dal v průběhu jízdy cenné informace. Třeba brod jsme prošli v místě, kde nám voda nesahala ani po pás, jiní ho procházeli v místě, kde kola nesli nad hlavou“, vypráví David. Cesta byla ale krušná a pokračuje: „Věděl jsem, že to bude těžké, díval jsem se na videa z předchozích ročníků, ale překvapilo mě, že cesty někdy vedly nesmyslně. Byla to místa, kde bych nechtěl jít ani pěšky, natož s kolem. I Jan Kopka byl z některých úseků překvapený a poznamenával si, kde je třeba cestu přetrasovat. Obě trasy totiž vznikají díky více lidem, které trasují jednotlivé úseky, ty Jan Kopka poté spojí. Našla se ale místa, kde cesta do lesa byla již zarostlá nebo přes ní bylo vysázené kukuřičné pole, kterým jsme také projížděli“.

Cesta plná zážitků

Jižní trasa, kterou se David Beran vydal, měla těžší slovenskou část. Jel každý den od 6 hodin ráno do 9 do večera, kdy to bylo povolené. Déle se jet nesmělo kvůli medvědům. David sice žádného nepotkal, ale další závodníci i z jejich pětky ano. „Prý taková dvě roční medvíďata, usmívá se David a dodává „My vyjížděli s Janem Kopkou o chvíli později než dvojice, která je potkala“.

Hlavně na Slovensku vedly cesty celé hodiny lesem, než závodníci dojeli do nějaké vesnice o pár staveních. David do prudkých kopců kolo často tlačil, aby šetřil nohy, při sjezdech často nemohl jet rychleji než 15 km/h, jak to byly těžké pasáže. Jeho denní průměr se pohyboval kolem 10 km/h.

„Lidé po cestě byli skvělí. Když nebyla někde hospoda nebo obchod, prosili jsme u dveří domů. A nebyl nikdo, kdo by nám nepomohl, naopak nabízeli vždy více, než jsme potřebovali. Jednu noc jsme spali na statku, kde jsme měli k dispozici přístavek a snídani. Jindy mě zachránila dvojice turistů, která mi dala svoji minerálku, když jsem měl další možnost doplnění vody až za 20 km,“ vypráví hezké zážitky David a doplňuje jeden navrch: „Dokonce jsem po 30 letech jedl instantní polévku z pytlíku. Tu nám uvařil hospodský v Bílých Karpatech ze svých soukromých zásob, protože v hospodě měl jen pivo, Kofolu a tvrdý alkohol“.

Nevolnost a odstoupení ze závodu

Pátý den přišly nevolnosti – bolest žaludku, kvůli kterým nešlo Davidovi moc jíst. Kdo ví, jestli to způsobilo jídlo, které nebylo úplně čerstvé, je to ale velmi pravděpodobné. „Koupil jsem si vždy dvě bagety, jednu snědl rovnou a druhou jsem si vezl v kapse. Bylo hodně teplo a jestli už nebyla úplně čerstvá, tak vysoké teploty udělaly své,“ vysvětluje David.  

Z pátku na sobotu spal na zahradě u hostitelů, kteří mu ještě v 5 ráno udělali snídani, ale tu už snědl horko těžko, hlavně, aby hostitelku neurazil. Vyjel a bylo mu stále hůř. „Říkal jsem si, že to zkrátím na nějakých 70 – 80 kilometrů, najdu si nějaké ubytování, kde si odpočinu a počkám, až se mi udělá lépe. Cesty ale vedly převážně lesem, míjel jsem jen malé osady o pár domech a narazil jsem během soboty na tři penziony, které byly obsazené. Další vesnice byla za nějakých 40 kilometrů a mě docházely síly. Následoval pád. Ležel jsem v kopřivách, koukal jsem ze země do korun stromů a říkal jsem si, že tady asi zůstanu,“ usmívá se při vyprávění David. Nakonec se rozhodnul pro ukončení závodu. „Drncání v terénu dělalo mému žaludku hodně zle, když jsem se pokusil něco sníst, bylo mi hodně špatně, to prostě nešlo. Dneska s odstupem času toho nelituji, ale samozřejmě mě štve, že jsem závod nedokončil,“ doplňuje při vyprávění svých dobrodružných zážitků z mílí.

Poslední týden v červenci odjíždí David Beran na dovolenou, kam si po odpočinku z mílí zase veze kolo a bude se připravovat na letošní druhou výzvu, kterou je boxerský zápas na konci roku. Tak mu držme palce.

 

Podobné články